Zpracování instrukcí je sekvenční (jedna instrukce za druhou).

Omezením této architektury je nestejná rychlost práce jednotlivých částí. Tak například operace s pamětí mohou být

u pokročilých technologií podstatně pomalejší než operace procesoru.

Proto se vkládají mezi paměť  a procesor rychlé mezipaměti (cache paměti), do kterých se potřebná data a instrukce načítají z pomalejší hlavní paměti dříve, než jsou při zpracování zapotřebí.

Jiným modelem, který toto omezení  překonává, je paralelní zpracování, ve kterém jsou instrukce a data paměťově odděleny.