Počítače prvé generace se programovaly ve strojovém kódu.

To znamenalo, že programy, které byly vytvořeny pro určitý typ počítače, nebylo možné použít pro jiný typ. Důvod: každý z těchto počítačů měl jiný strojový kód.

Objevilo se programování v tzv. symbolickém kódu. Operace, kterou měl počítač provést, se v programu vyjadřovaly symboly. Takový program se jednoduchým překladačem přetvořil

v program ve strojovém kódu.

Později se začal využívat ASSEMBLER, jazyk symbolických adres. Byl ovšem také orientován na daný typ počítače.

Do Čech byly dodávány z tehdejšího SSSR počítače URAL.