Vzájemná identifikace komunikujících partnerů znamená, že komunikující uživatel má možnost zkontrolovat, že na druhém konci komunikačního kanálu je opravdu partner, se kterým chce komunikovat. Zkontroluje, že se na druhém konci kanálu

za požadovaného partnera nevydává neoprávněně někdo jiný.

Například uživatel elektronického bankovnictví chce mít jistotu, že opravdu komunikuje se serverem své banky. Zkontroluje,

že na druhé straně není někdo, kdo se za banku vydává, neoprávněně sbírá jména účtů a přístupová hesla k nim

a pak je zneužívá.

Na druhé straně zase banka chce mít jistotu, že také komunikuje opravdu se svým klientem, který má legální přístup k účtu a může s ním manipulovat. Zkontroluje, že nekomunikuje s nepravým klientem.

V současné době je tento požadavek řešen prostředkem,

který je nazýván elektronickým podpisem. Později

si o něm řekneme podrobněji.