Nejdůležitější konstrukcí je tak zvaný zaručený elektronický podpis. Zákon ho definuje jako

„elektronický podpis, který splňuje následující požadavky:

1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou,
2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě,
3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou,
4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat“.

Každá implementace (realizace) elektronického podpisu, která splňuje zákonem požadované vlastnosti, je v praxi použitelná nejen technicky, ale i z hlediska legislativy. Jednou z takových implementací může být konstrukce digitálního podpisu

a s ním spjatých objektů. V našem případě konstrukce, kterou známe z operačního systému Windows.